Ležel na dlouhém stole, ruce i nohy měl spoutané řetězy. Na jeho již zkrvavená záda dopadaly další a další rány.
Když upadl do bezvědomí popadli ho dva smrtijedi a odtáhli zpět do příkopu, kde se každý den probouzel.
Jeho tělo bylo v hrozném stavu - byl to vlastně zázrak že vůbec ještě žije. Harry sám nevěděl proč ho Voldemort nechává stále na živu. Stále věřil že se odtamtud dostane.

A jak tak stále doufal a doufal, dny plynuly jako voda čas počítal dny na týdny a ty pak na měsíce - a tak se stalo že se 6měsíců Voldemort o Harryho nezajímal, a nechal ho zdarma ubytovaného u sebe na hradě, s programem je čas zhubnout aneb dieta podle Temného pána a Bolest není vše.
Inu přátelé po vyčerpávajícím úvodním proslovu - se konečně dostáváme k ději, pokud jste tedy nedočkaví, vydejte se tam kam se dosud nikdo nikdy nevydal.....

Harry se probudil nezvykle brzy. Věděl že tento den pro něj bude buď poslední nebo osvobozující. Pomalu se zvedl a začal usilovně přemýšlet.
Poté kývl hlavou a pomalu nejistě vstal.
Pokusil se vyškrábat po příkré zdi svého vězení nahoru. Příkrá zeď byla plná prasklin, tak jako tak mu doslova napomáhala k útěku. Usilovně ze držel a hledal si další cestu. Za chvíli byl již v polovině.
Zeď ovšem jakoby nechtěla aby ji opustil ( pozn.sp.: xD ), právě se snažil zachytit jedné praskliny a pomalu natahoval nohu vzhůru. Zřejmně asi neodhadl vzdálenost a smekl sebou zpět do příkopu.
Zůstal chvíli ležet jak ho z dopadu rozbolelo tělo. Poté se soustředěně podíval vzhůru, kde už probleskovaly první sluneční paprsky.

Zhluba nabral vzduch do plic a opakoval svůj pokus. Po půl hodině se mu to konečně podařilo - byl venku. Ocitl se v chodbě, pomalu se vydal kupředu. Právě minul točité schodiště, a pak mu svitlo. Pomalu se otočil a vydal se po schodišti dolů. Došel pomalu na nádvoří kam se předtím omylem přemístil.
Zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu.
Udělal pár kroků kupředu, v té chvíli ale nadskočil.

Z hradu se ozval vzteklý řev Voldemorta který nejspíš zjistil že Harry utekl.
Trvalo mu to jen chvilku, vzpoměl si na všechny které měl tak rád.
Poslední co spatřil bylo pár smrtijedů a nejedno pableskující světlo prolétající vražedné kletby, zmohl se pouze na zoufalý výkřik když si to jedna z nich namířila přímo k němu než to ovšem stihla Harry zmizel.


V Bradavické Velké síni se snídalo, nikdo netušil co se tu právě za okamžik odehraje. Všichni byli zamlklí, dokonce ani profesoři nebrebentili jako obvykle.
Náhle se přímo před profesorským stolem jasně zlatě zablesklo a s hlasitým vyděšeným křikem se objevil zřízený Harry.
Všichni jako na povel otočili hlavy přímo k němu.
Harry který klečel na čtyřech měl ve tváři stále ten zoufalý výraz který ho pronásledoval den co den u Voldemorta, jako maska která nešla sundat - a chvění ať už ze strachu nebo vyčerpání.
Nevnímal ani když se dveře od Velké síně otevřely a vstoupil Rufus Brousek, který si to namířil přímo k němu.
,,Harry...?"zeptal se.
Harry se na něj podíval, v očích hrůzu, natáhl k němu ruku jakoby ho prosil.
,,Ještě ne!!!nechci....nic nevím..ne...ještě ne.."zaskřehotal jak měl hlas vysušený a hlasivky ho zrazovaly.
,,Pottre...co se vám to.."vyděšeně přispěchala Mcgonagalová.
Harry se ale při jejích slovech otřásl, a křečovitě se stáhl jakoby se bál. Když se k němu naklonila blíž pošeptal jí do ucha téměř bláznivě ,, Nic ti už neřeknu...ne...nechci ještě zemřít...nechci..ne..." poté sebou škubnul a zůstal bezvládně ležet - ve sladkém bezvědomí.