Pomalu otevřel oči, byl na starém hřbitově, nechápal jak ho mohlo napadnout přemístit se zrovna sem.
Harry si s povzdechem sedl na starý náhrobek a špičkou boty dělal ve štěrku ďůlek.
Najednou se mezi hroby začali přemisťovat smrtijedi v černých pláštích.
Harry nevzrušeně vstal a čekal až k němu dojdou.

,,Ukaž nám znamení...."řekl jeden z nich a sundal si kápi, byl to Dolohov. Harry se s nepříjemnou předtuchou ošil a ukázal jim ho. I přes neustálé pálení jizvy si dokázal zachovat kamenou tvář.

Mezi smrtijedy to zašumnělo. Poté si všichni smrtijedi sundali kápě.

Harry si domyslel že mu nejspíš uvěřili - že je jeden z nich.

Náhle se k Harrymu začala drát jakási postava která si kápi stále nesundala, Harry měl nervy nadranc, proto znejistěl a couvl.

,,Pottre........ááá tak je to pravda...."řekla osoba důvěrně známým hlasem nenáviděného učitele lektvarů.

Snape si sundal kápi. Harry koukal do tváře vraha Brumbála s tím největším odporem a nenávistí. Snape za ten jeden měsíc ve službách Voldemorta nabil zdivočelý agresivní výraz....který se Harrymu ani trochu nelíbil.

,,Mistr čeká..."ozval se vedle nich pisklavý hlas Červíčka, který když se na něj Snape nevraživě podíval ihned zmizel v davu ostatních smrtijedů.

Snape se k Harrymu otočil zády ale ještě před tím na něj mávl ať jde za ním.

Harry tedy vykročil za Snapem.

Po chvíli se to Harrymu přestalo líbit, a nejistě se otáčel za sebe kde šli ostatní smrtijedi.

Došli až k nějaké polorozpadlé chýši. Harrymu se zdála povědomá...přimhouřil oči a začal jí prozkoumávat pohledem, oči mu zůstaly viset na dveřích - byl na nich přibitý had. Harrymu to docvaklo....tady kdysi žila rodina Voldemorta.

Nyní slyšel jak se smrtijedi za ním zastavili a Snape který se promenádoval metr před Harrym, se na něj otočil. Harry měl však stále oči upřené na chalupu. V jejíž oknech bylo vidět matné světlo.

Snape k němu vykročil a popadl ho pod krkem. V Harrym hrklo, sykl bolestí a snažil se mu vykroutit. Snape ho však dál tlačil do předklonu.

Mezi smrtijedy kam se nyní Harryho oči upírali (vlivem Snapea) se tvořila ulička, kterou procházela vysoká postava jejíž oči hleděly přímo na Harryho.

Najednou se smrtijedi okolo Voldemorta sklonili a všichni se k němu po čtyřech doplazili, plíbili mu lem hábitu a zamumlali :,,Mistře...."

Když všichni smrtijedi vstali a zařadili se zpět na svá místa, zadívali se na Harryho.

,,Tak dělej!" sykl na něj Voldemort hadím jazykem.

Snape Harryho pustil, a ten se svezl na kolena a pomalu se blížil k Voldemortovu hábitu. Nechápal jak je možné že ani sekundu nezaváhal.

Políbil mu jeho lem a zašeptal: ,,Mistře".

,,Neslyšel jsem...Pottere" štěkl Voldemort nemilosrdně ,,chci aby jsi to zopakoval....ale nahlas!!"

Harry chtěl ale vstát...úplně ignoroval Voldemorta který se nad ním tyčil.

A tak ho překvapilo když ho nějaká kletba vyslaná z Voldemortovy hůlky přibila k zemi, ale tak bolestivě až Harry zaúpěl.

,,Mistře!"zakvílel a kletba povolila.

Voldemort se zasmál. ,,Výborně Harry! A teď k věci...je dobře že jsi uposlechl mého příkazu a jsi odhodlán mi sloužit, je ale nezbytné abys byl na naší straně, protože každý smrtijed oddaný mě.......který mě zradí se nevyhne trestu. Znám tvé intriky a kroky, znám tě až moc dobře na to abych si byl jist tím že se budeš pokoušet mne zradit a vrátit se zpět....jsi totiž natolik zbabělý... vždy když jsem byl proti tobě ses schovával za své přátele.....teď tě ale nic chránit nebude...."dořekl Voldemort svůj dech beroucí proslov.

Během tohoto proslovu se Harry vyškrábal zpět na nohy a pohlédl nenávistně do jeho očí.
,,Co mám udělat?"zeptal se tiše a rukou si přejel po bolavém krku kde ho před chvílí svíral Snape.

Než mu ovšem Voldemort stačil odpovědět, objevili se další smrtijedi kteří se celí uhnaní přihnali před Voldemorta.

Jeden z nich si sundal kápi, byl to Lucius Malfoy, chvíli nechápavě sledoval Harryho a Voldemorta - kteří u sebe stáli celkem v těsné blízkosti aniž si to vůbec uvědomovali. Harry si toho všiml, šlehl po něm nenávistným pohledem a ustoupil o několik kroků zpět.

,,Děje se něco?Luciusi?" zeptal se nedočkavě Voldemort.

,,Nic zvláštního....mů pane, ale potkali jsme bystrozory z ministerstva.." odpověděl Malfoy nevrle.

,,Ti čmuchalové strkají nos kam nemají..."ozvala se Belatrix Lestrangová, která postoupila do předu a sundala si také kápi - pak si s úsměvem prohlížela Harryho.

,,Ale svůj ůkol jsme splnili můj pane" ozval se znovu Lucius Malfoy ,, Ti hlupáci z ministerstva to chtěli ukrýt, Draco Vám ho předá."

Menší postava která stála úplně vzadu popošla dopředu, Draco si sundal kápi z hlavy doplazil se k Voldemortovi - políbil mu lem hábitu. Poté se postavil a do Voldemosrtovy natažené dlaně vložil temně zelený kámen.

Harry na kámen nechápavě civěl, a přemýšlel co má dělat. V jeho hlavě se právě odehrávala pořádná bitva myšlenek.

Voldemort si jeho pohledu zjevně všiml proto pokračoval..,, Kámen nesmrtelnosti, Harry!" pronesl pohotově a popošel k němu ,, Brumbál byl opravdu hlupák když vypil ten můj lektvar..." Voldemort pokračoval dál ve své řeči, ale Harry ho nevnímal, jen zabořil ruce do kapes a nepřítomně zíral do země. V kapse nahmatal nějaký řetízek, v tom si Harry vzpomněl: falešný viteál, vitáhl ho z kapsy a ukázal ho Voldemortovi, ten si ho od něj vzal a začal se hlasitě smát.

,,Vida, vida....Harry, myslel jsem že tu cetku vyhodíš ale ty myslíš na vše..." zašklebil se na něj.

Harrymu ale už docházela trpělivost.

,,Ještě jste mi neodpověděl...."řekl Harry ledovým hlasem ve kterém se nepoznával.

,,Ale Harry snad nejsi tak žhavý mi sloužit....nebo snad ano?" zeptal se ho.

A Harry si najednou uvědomil kde vlastně je a co dělá.....
No tak jo, jdu do toho!
Zmlkni! - ty mi nebudeš odporovat ty...
Ty co?! Jen to řekni... - si posranej až za ušima co?!
Že to říkáš ty, moje já, bože hádám se sebou, co to se mnou ksakru je??!
Prostě říkám ne a basta... - ale nepovídej... Hele sklapni a hned!!

,,Ne" odpověděl a začal pomalu couvat.

Voldemort se znovu rozesmál. ,, Já věděl že mi znovu naletíš..." protáhl tiše ,, Severusi, Avery mohli byste?" kývnul kamsi za Harryho.

Najednou už zase kdosi držel Harryho za vlasy.

Pak mu kdosi vyškubl levou paži a Harry zase ucítil to úděsné pálení....vzpouzel se, nadával a ůpěl bolestí, ale nebylo mu to nic platné....najednou bolest ustala.

Snape Harryho pustil a Harry se zvezl na zem kde zůstal ležet a mírně oddechoval.....poté se podíval na levou paži, znamení zla na ní již nebylo ale místo kde předtím bylo vypáleno....zdobila jeho paži ošklivá silně krvácející hluboká rána, jakoby bylo vyříznuto.

Harry se pomalu podíval na Voldemorta, který ho sledoval s přimhouřenýma očima. ,,Tentokrát už mi opravdu nikam neutečeš Pottre" pronesl Voldemort.

Na Harryho ale tato slova měla úplně jiný dopad, okamžitě byl na nohou a v ruce držel hůlku.

,, Ale no tak Harry, doufám že tě brumbál učil slušnosti.....nejsi zrovna v postavení které je výhodné...musím tě ovšem ujistit že tě nezabiji hned - potřebuji tě prozatím živého..." zabručel Voldemort.

Tak už konečně zmiz ty vole!! - Jo jdu na to, drž se...
Čeho asi...

Ozvala se rána a Harry zmizel. Stačil ještě slyšet Voldemortův vzteklý řev a záblesk vražedné kletby která jen o fous minula.